V sobotu 21.ledna jsme se zúčastnili skautské výpravy. Na devátou hodinu byl sraz u klubovny, kde nás uvítal pan farář. Bez vedoucích nás bylo 6 (2 Panteři, 4 Sokoli). Šli jsme bobovat na Jakub. Gravitace nás táhla z kopce. Vedoucí klouzali z kopce také. Potom jsme jeli závod „Kdo dojede první do cíle“(ten vyhrál Jarda). Když jsme dosvištěli, následovala soutěž v tom, kdo dobobuje dál (to byla remíza mezi Filipem a Jardou). Domi (já) navrhl jinou trať na ježdění. Na bobech se kopec jel docela dobře, ale někomu to nejelo. Klíšťák brzy zvolal, že je čas jít. Přešli jsme dva menší kopečky a Klíšťák se zeptal, jestli víme, jak chodí Indiáni na lov. Tak jsme šli jako Indiáni: Pan farář vyšlapával stopy a my jsme v nich chodili. Doskákali jsme za panem farářem až na cestičku táhnoucí se na Polívky. Pochodovali jsme před letiště na lavičky. Jedna tam chyběla. Napili jsme se a dali jsme si něco malého do nosu. Uviděli jsme místo, kde bychom si mohli opékat buřty. Šli jsme na T křižovatku před letištěm. Dali jsme se doprava. Později jsme se zastavili a uviděli divný kopeček. Následovala soutěž, kdo na něj vyleze první (vyhrál Voky). Pak jsme zkoušeli, kdo trefí Zoubka koulemi. Zoubek vzal bobovací talíř a měl štít proti koulím. Pak jsme šli dál. Na začátku cyklostezky byl kopec. Vzal jsem si boby a sjel jsem ho. Docela se to vyda řilo, ale přejel jsem cyklostezku a zapadl do strouhy. Všichni jsme se smáli. Pochodovali jsme dál. Blesk našel kluziště. Když jsme se dostali za lesíček, uviděli jsme pomník.Klíšťák se ptal, jestli víme, jak se to tam jmenuje. Jmenovalo se to Zvěřinova vyhlídka. Opět jsme něco zakousli. Šli jsme zpět na místo, kde jsme chtěli opékat buřty. Cestou jsme otestovali kluziště, které našel Blesk. Pak jsme se dostali na místo opékání a šli jsme na dříví. Donesli jsme ho na  hromadu a dali jsme dospod březovou kůru. Zkoušeli jsme zapálit oheň. Jarda opět zaválel. Povedlo se mu to. Opekli jsme buřty a pečivo.Dosvačili jsme, ale pak už nám byla nám zima. Klíšťák nám pověděl, že se brzy zahřejeme. Po chvilce jsme hráli hru: Zoubkovice aneb po stopách Yetiho. Hrálo se to tak, že Klíště a Zoubek prošlapali dráhu a my jsme ji po jednom prošlapávali na čas a nesměli jsme šlápnout vedle ani vynechat stopu. Dohráli jsme hru a uhasili oheň sněhem. Když jsme jej udusili, vydali jsme se zpět ke klubovně. Pod kopcem na Jakubu jsme se s Vokym oddělili od ostatních. Kluci šli do klubovny a já s Vokym domů.

Pozn. Po cestě do klubovny jsme se zastavili na kopečku pod gymplem a vykonali pár extrémně rychlých sjezdů. Jarda jezdil na svých závodních bobech tak rychle, že až létal vzduchem. Poté jsme se vydali do klubovny. Tak jsme rozdělali v kamnech, přečetli si kapitolu z knihy o indiánech a odebrali se spokojeně domů.

DOMI